Od naši poslední dovolené v Černé Hoře jsme nebyli nikde na pořádné dovolené. Narodila se nám Terezka, takže nebyl čas. Ale teď již měla Terezka 2 roky, takže jsme se rozhodli vyzkoušet jet na společnou dovolenou. A jako destinaci jsme si vybrali Bulharsko. Jednak jsme o něm slyšeli samou chválu a navíc by tam mělo být i levně.
Přípravy na cestu jsme nijak moc nepřeháněli. V last-minute nabídce cestovní kanceláře Exim Tours jsme si zakoupili zájezd na 10 nocí do jedné z nejznámějších lokalit v Bulharsku - na Slunečné pobřeží. Vzhledem k určité nejistotě ohledně kvality ubytování jsme raději zvolili tříhvězdičkový hotel Condor. V ceně zájezdu byla snídaně. Mohli jsme si dokoupit i večeři, ale na základě informací od našich známých jsme vydedukovali, že by to byla škoda, protože v Bulharsku se dá najíst za stejné peníze jako u nás. A to byla chyba!
Tato dovolená měla sloužit jako malý test chování Terezky. Nevěděli jsme, jak na ni zapůsobí cesta letadlem, změna prostředí a samozřejmě také moře. Musím konstatovat, že ve všech ohledech splnila Terezka naše očekávání, místy je i předčila. Ale o tom za chvíli.
Vše začalo 17.8 ráno. Odlétali jsme z letiště v Mošnově u Ostravy. Let měl mezipřistání v Brně a pak pokračoval do Burgasu. Z Mošnova jsme odlétali s mírným zpožděním, v Brně jsme byli za cca 15 minut. Tam nás všechny z letadla vyhnali, aby v něm udělali úklid (do Mošnova přiletělo naše letadlo s turisty z Burgasu). Po cca 1 hodině jsme opět nastoupili do letadla a pokračovali jsme až do Burgasu. Let probíhal poměrně klidně, Terezka velkou část cesty z Brna do Burgasu prospala.
V Burgasu jsme přistáli zhruba v 13:15 hodin místního času. Hned při vystupování z letadla nás do nosu udeřil teplý vlhký vzduch. Na letišti jsme si pohlídali výdej zavazadel a pak nás zástupce cestovky poslala do autobusu, který nás měl zavézt do hotelu. Byl to takový starý vrak (něco ve stylu autobusu Ikarus, kterých mimochodem po Bulharsku dodnes jezdí spousty). Takže nás pak čekala půlhodinová parní výheň v autobusu až do hotelu.
Hotel Condor vypadal poměrně dobře, byl nově zrekonstruován. I ubytování bylo slušné, tak jak se na tříhvězdičkový hotel sluší. Jen ta koupelna, to byl opravdu typicky bulharský styl. Malá místnůstka, v jednom rohu záchodová mísa, v druhém rohu sprcha (ničím neoddělená), ve třetím rohu umyvadlo.
Hotel stál strategicky blízko pláže, od které ho odděloval jen bazén a minigolfové hřiště. Pláž na Slunečném pobřeží je dlouhá cca 12 km, ale je udržovaná a čistá. Měla však jednu velkou nevýhodu - byla rozdělena na dva pásy. Ten u moře obsahoval lehátka a slunečníky za nemalý poplatek (1 lehátko 6,- Leva, slunečník 6,- Leva, takže 2 lehátka a slunečník stály celkem cca 270,- Kč na den), druhý pás byl bez slunečníků a zdarma, ale byl dál od moře. Vzhledem k tomu, že Terezka nevydržela u moře nikdy déle než hodinu, ani jsme si nedovolili zaplatit lehátka a slunečník, byly by to vyhozené peníze.
Moře bylo čisté a dno se velmi pozvolně svažovalo. Cca 50 metrů od břehu mi byla voda po pás. Většina našich známých nás upozorňovala na velké vlny na bulharském pobřeží, ale nějak jsem je nezaregistroval. Výjimkou bylo pobřeží u městečka Pomorie, kde jsme si zajeli na výlet. Tam byly vlny větší.
Co se týče cen za jídlo, všude se uvádí, že se v Bulharsku najíte za stejné nebo i menší peníze než u nás. Tak pro Slunečné pobřeží a okolí Nesebaru to neplatí, tam se za hlavní chod bez pití nedostanete pod 140,- Kč (ve slušnější restauraci). Naopak v Pomorie byly ceny opravdu lidové.
Bohužel se nám splnilo to, čeho jsme se obávali - Terezka se chovala přesně tak jako doma. Tzn. byla často neskutečně protivná, nikde nevydržela déle než 5 minut. O slunění na pláži jsme si mohli jen nechat zdát, nejpozději po půlhodině jsme museli s Terezkou z pláže pryč. V moři se ji celkem líbilo, jen nesměly být vlny, z těch měla strach. V hotelové restauraci, kde jsme chodili na snídaně (a kupovali jsme si zde často i obědy) nás už znali, na promenádě taktéž. Terezka se prostě nedala přehlédnout, nebo spíše přeslechnout. Za celou dobu dovolené jsme díky náladám Terezky byli v moři cca 5 krát, a to vždy jen na chvilku.
Jediné štěstí bylo, že doprava autobusy po Bulharsku je levná a poměrně rozšířená. Výlety byly jediný způsob, jak Terezku alespoň trochu zabavit. Projeli jsme se do Nesebaru, do Pomorie, navštívili jsme Svati Vlas. Nicméně po pár dnech dovolené jsme se už těšili na cestu domů.
Poslední noc v Bulharsku naštěstí proběhla poměrně klidně, ráno jsme se dopravili na letiště, a čekali jsme na odlet. Na letišti jsme byli zhruba v 7 hodin ráno, letadlo mělo odlétat v 8:15. Samozřejmě ale mělo zpoždění, takže jsme nakonec odlétali až v 10:45. Jak jinak než s Terezkou, která už byla během čekání známa po celém burgaském letišti. Let zpět trval zhruba 1,5 hodiny, a opět naštěstí proběhl v klidu, i když se Terezce spát nechtělo.
Tím skončila naše dovolená v Bulharsku. A výsledek - s Terezkou, dokud nebude mít rozum, nikam nepojedeme! Pokud si máme odpočinout, tak jedině bez ní.
Cestování - zpět